Stručný přehled běžně se vyskytujících SPECIFICKÝCH VÝVOJOVÝCH PORUCH UČENÍ

DYSLEXIE - neschopnost číst, interperetovat psané slovo, pochopit smysl přečteného slova, tzv.slovní slepota. Nejčastěji se vyskytující příznaky: nedokonalé rozlišování tvarů písmen, záměna za tvary obrazově podobné; zrcadlové záměny písmen a obtíže zachytit správné pořadí písmen ve slově; vynechávání slůvek, částic slov, komolení písmen.

DYSGRAFIE - psaní není automatizováno až do vyšších ročníků, neúhlednosat psaného projevu. Nejčastěji se vyskytující příznaky: psaní jiných podobně vypadajících písmen; záměna pořadí písmen ve slově; zrcadlové psaní písmenek; vynechávání písmen, znamének a délky; neschopnost udržet rovný řádek; toporné, křečovité držení psacích potřeb.

DYSORTOGRAFIE - narušená schopnost ovládnout gramatická a pravopisná pravidla při psaní. Nejčastěji se vyskytující příznaky: problémy s psaním velkých a malých písmen; záměny i-y, s-z; chybná, chybějící interpunkce; komolení slov a vynechávání celých slabik při psaném projevu.
Tyto specifické vývojové poruchy se vyskytují zhruba u 1-2% žáků základních škol. Většinou se jedná o děti s dobrým intelektem, kteří mají výrazné obtíže ve čtení a psaní. Také se u těchto dětí mohou vyskytnout poruchy motoriky, tělesné pohyblivosti, řeči a pozornosti. Téměř ve všech případech je však možno těmto dětem pomoci. Vždy se však jedná o dlouhodobý proces, spolupráci mezi školou, rodiči a speciálním pedagogem. První příznaky těchto poruch učení se projevují až na konci prvního ročníku, nejvíce však se zjišťují v průběhu docházky žáka do druhé třídy.